onaja

onaja

pátek 25. září 2015

Buďme dětmi

Bylo jednou šest barevných magnetů v kuchyni na lednici. Syn si s nimi hrál, posunoval, povídal si s nimi, občas je ocucal a vrátil zpět na lednici. Jednoho večera všechny magnety zmizely! Ani jeden nebyl na svém místě, ani poblíž. Hledala jsem je pod lednicí, mezi krabičkami na jídlo, v přihrádce na hrnce, u mouky a zásob. Nebyly ani v koši na špinavé prádlo a ani mezi hračkami. Ani jeden! Zkusila jsem ještě prohlédnout boty, koš na odpadky, záchod, kočičí záchod a nic. Pojala jsem podezření, že synek magnety snědl. Všech šest! To by každopádně byl výkon, i když smutný. Co teď? Mám tu přece silný magnet z hard disku! A začala jsem jezdit magnetem po bříšku a zádíčkách synka. Tomu se to moc nelíbilo, radši by si s tou věcí, kterou jsem ho hladila hrál! Ale ani to mi nepomohlo, magnet na něm nedržel. No tak, nevim, ale hlava mi to nebere.

Kam jsi je schoval, ukazuju na lednici. Bez porozumění. A pak mne to napadlo. Vzala jsem jiný magnet a dala jsem ho tam, kde byly ty barevné a říkám mu, hele magnet, vezmi si ho.

Vzal si ho, očuchal, položil zpět na lednici a já vzdechla. On si ho opět vzal, přešlápl a vyrazil ke koši na tříděný odpad a zahodil magnet za koš! Odsunula jsem koš a k boční straně kovového koše bylo připevněných všech šest barevných magnetů!

Radost, že nebudu muset jet k břichem plným magnetů na pohotovost. 

A mám radost ze sebe a z toho, že se spolu domluvíme, když se snažím :)

Žádné komentáře:

Okomentovat