Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2014

Půl roku poté

Zde je můj domácí úkol, který jsem začala vypracovávat 7 měsíců po porodu mého syna. Protože už jsem technicky vše popsala zde, zkusím se obejít bez detailů.

Vím a cítím, že porod začal sám a bylo to kouzelný. Prvním náznakům jsem příliš nevěřila, váhala a bála jsem se, že se to opět zastaví, jako se to podle mne už jednou stalo. Kontrakce byly pravidelné, jejich rozestup byl krátký, čekala jsem, že začnem na 10 nebo 15 minutách rozestupu :). Mezi úvahami, jestli to je už ono, jsem přemýšlela, kdy má moje dula Eliška přijet. Aby nepřijela zbytečně. Zbytečně brzo, nebo aby nepřijela pozdě. Abych ji neotravovala. 

Kolem desáté dopoledne jsem šla za spícím manželem a celkem bez vzrušení jsem mu pověděla, co cítím. Než jsme se rozhodli, co budeme dělat, prohlíželi jsme si moje dětské fotografie a pak jsme šli na procházku do našeho okolí. Při chůzi kontrakce slábly a mně bylo smutno, že zase nic nebude. Bylo krásně a tak jsme se posadili na lavičku. Opalovala jsem se, ruce za hlavou, nohy…

Já, mimino

Od té doby, co se narodil můj syn, mi moje maminka sem tam něco poradí a vypráví, jaké to bylo, když jsem byla malá. I ona měla svou učebnici mateřství. "Ale už nevím, jak jsem to dělala a tu knížku už nemám," říká mi. V aukci jsem ji mamince koupila na pár korun :)
Již jsem do ní stihla nahlédnout. Něco pokrokové (dnešní), něco bezohledně včerejšího, ale jedno je jisté. I tehdejší maminky měly knížky, ze kterých mohly čerpat informace.
Jsem vlastně po své mamince. Najednou!