onaja

onaja

úterý 10. září 2013

Jak jsem přestala darovat krev

Poprvé jsem dala krev v listopadu 2010. A pak jsem ji šla dát podesáté a naposled. Tušila jsem, že než se začneme pokoušet o miminko, bude lepší si krev nechat pro sebe. A jak jsem zamyslila, tak jsme učinili :)
Za dobu deseti odběrů jsem s sebou přibrala nejméně 6 lidí, kteří teď chodí dávat dál i beze mne. Vlastně i za mne, protože nejdříve mohu dát krev asi tak rok po porodu.

Vzpomenu zde ale právě na ten 10. odběr, jehož pozvánka mne zastihla ještě v Adleru, v únoru tohoto roku. Tehdy jsme dostali novou šéfovou a musim se pochlubit, že mi stačil jeden den s ní a půl hodina o samotě, abych zjistila, že máme co dělat s nediagnostikovanou psychopatkou. Od toho se odvíjelo veškeré její chování. Dosud jsem se ze všech stran kolegů a nadřízených setkala vesměs s vřelým přijetím a pochopením, když jsem měla během pracovní doby darovat krev.

Nikoli však u nové šéfové. Ta mi odepsala, že mám jít dát krev v osobním volnu. Bylo mi z ní osobně nevolno. Že jsem pozvaná na ráno v pracovní den, že o víkendu se neodebírá.. proč ji zbytečně zatěžovat něčím, co ji stejně nezajímalo.
Tehdy jsem jí přála, aby taky vykrvácela jednou v osobní volnu, nebo aby se jí nedostalo jednou krve, protože lidi museli zůstat v práci a nemohli dávat dobrovolně a zdarma krev v osobním volnu.

Závěr byl takový, že jsem odešla z Adlera ještě před skončením pracovní smlouvy a v té době, co jsem byla měsíc na pracáku, jsem s Jirkou šla dát krev.


Naposled na delší dobu a bez krve a násilí.