onaja

onaja

pátek 15. ledna 2010

Krevní skupina


Proč jsem se na podzim loňského roku rozhodla dát poprvé krev?

V dospívajícím věku mi lékaři našli Gilbertův syndrom, který Dr. House v jednom díle jako hyperbilirubinemii zasměšnil :) Při mém studiu vyšší zdravotnické školy jsme navštívili transfúzní stanici a pokud si dobře vzpomínám, tak nás doktorka z té stanice učila Radiobiologii. Ta mi sdělila, že s bilirubinem vyšším 20 jednotek mne jako dárce nemohou vzít. A já věděla, že můj počet jednotek pod 20 byl naposled v 13 letech. Tak jsem to vzdala.

Loni Vodafone spustil kampaň Darujem a do toho mi pár kolegyň z práce řeklo, že darují či plánují dát krev. Já jsem si pořád říkala, co ten můj bilirubin? Avšak zavolala jsem na transfúzku do Ústí — zde mi lékařka po telefonu ochotně přiznala, že jestli nebudu mít alarmující výsledek jako 60 a výš a nebudu vyloženě žlutá, odběru to nevadí.

A tak jsem se loni vypravila a krev dala. Jakou mám krevní skupinu jsem se měla dozvědět až při druhém odběru.

Od přírody jsem zvědavá a nedočkavá a když mi kalendář na www.darujem.cz signalizoval, že 15.1. už můžu zase darovat, zavolala jsem na transfúzku a chtěla se objednat.

Sestřička mi řekla, že již mně mají v plánu přizvat na pevné datum a že mně moc chtějí, protože mám krevní skupinu nula negativní, což je podle jejích slov vzácná skupina.

Veděla jsem, že mám nulu, protože jsem se jednou otestovala. Ale že jsem zdědila po rodičích Rh faktor negativní — to mně nikdy nenapadlo. Vždyť ho má jen 16 % evropské populace!

Jsem člověk, který může přijmout krev jen takovou, jako má on sám — opět jen nulu negativní. Zato zachránit život s ní můžu komukoliv. Dost velký důvod ji chodit darovat pravidelně.