onaja

onaja

středa 16. prosince 2009

Zdravotník uvnitř mně

Na konci října jsem navštívila svého známého Radima na druhé Papučpárty. Chtěla bych Vám vyprávět, jak ve mně stále zůstává skryt zdravotník pečovatel, kterého nezakryje tříletá praxe u Skřivánka ani dva roky u Hennlicha.

Moje zdvořilostní návštěva se blížila ke konci, blížila se desátá hodina a hluk kapely, která v tu chvíli hrála, dosáhl mého snesitelného maxima. V tu chvíli jsem si všila mladých lidí, kteří tak nějak pobíhali v zákulisí a tak jsem je chvíli pozorovala. Točili se kolem jednoho vlasatého mladíka a něco si ukazovali na jeho ruce. Pak zvedli ručník z jeho dlaně plný krve a zmizli do chodeb v backstage. Asi do dvou vteřin jsem si to rozmyslela a vyrazila za nimi. Když jsem prohlížela mladíkovu ruku, dověděla jsem se, že jsou z Litoměřic a že tady mladík upadl na sklenici, ta se rozbila a on se o ní ošklivě pořezal. Šití ano, záchranku ne. Nabídla jsem se, že je hodím na pohotovost. Připrav si devadesát korun, nemáš, složte se a taky kartu pojištěnce, máš, skvělý. Jedem a nezakrvácej mi auto. Kolik Ti je? Sedmnáct? Tak to budete muset přetrpět moji hudbu, tohle auto jezdí jen na starý Depešáky. Dostal žvejkačku na zlepšení dechu a vyklopila jsem ho s jeho dvěma kamarádkami na pohotovosti.

Toho mladíka jsem tuto sobotu potkala v klubu Vagon na koncertě. Promiňte, nejste z Litoměřic? Podíval se na neznámou Elišku a kývl. Co dělá ruka? Roztáhl oči a ukázal na mně prstem a rozesmál se. Ukázal zahojenou dlaň. A poděkoval ještě jednou. Že prý je vzdálený příbuzný někoho z kapely, na jejímž koncertě jsme se potkali. Malý svět. Bylo nám oběma moc příjemně.