onaja

onaja

středa 14. října 2009

Pokladní

malý příběh z velkého nákupního prostoru

Vyberu si pokladnu v Albertovi a jdu vyložit zboží na pás. Mladík za kasou hodí takový směšně unavený výraz. Brigádníka poznám hned.
"Končíte? Tak já půdu klidně jinam, to nevadí," říkám a myslím to vážně. Usmívám se u toho.
"Ne, pojďte," usměje se a já vyložím košík.
Paní přede mnou platí a mladík vyleze z ohrádky pokladny a protahuje svoje hubené dlouhé tělo, které nějakých klíčem bylo naskládané v ohrádce s kasou. Protahuje si záda.
Usmívám se, zdravím a říkám.
"Taky jsem s takhle dlouhým tělem dělala za kasou."
Oddechuje a usměje se: "Jo? A jak jste dopadla?"
"Dostudovala jsem a živím se jinak."
"Jo, tak to to budu dělat ještě dva roky. I když ani s titulem člověk nemusí sehnat dobré místo. Abych neskončil tady."
"To neskončíte," říkám a vrtím hlavou. "Jednou si to tu zkusíte a už sem nechcete. Ale navždycky pak budete na pokladní milý."
Platím a mizím s nákupem na mrazivé parkoviště. Zase už je tma.