onaja

onaja

sobota 6. prosince 2008

Záhada mokré ovečky

Už několik měsíců mně hlavu zaměstnává záhada mokré ovečky.

Kdysi jsem dostala od rodičů malinkou plyšovou ovečku, hračičku. Cestovala se mnou do Prahy a v Praze a z Prahy.
Darovala jsem ji na hraní svému kocourkovi Albertovi. Ten ji občas vezme do zubů a vyhazuje ji do vzduchu. Ve vzduchu ji lapá nebo packou servíruje podání přes celou chodbu. A vrhá se za ní, tlapky mu ujíždějí po podlaze a končí v koutě zmuchlaný, že jeden neví, který chuchvalec je kočičí tlapka nebo tělíčko ovečky.

No a občas si jí nevšímá a ovečka se válí někde po bytě na zemi.

Tu se mi připlete do cesty a chci ji odkopnout a odkopávám. Mokro. Cák a ovečka zanechala na zdi mokrý flek a za čvachtavého zvuku se skutálí kamsi. Už zase je mokrá! Nacucaná. Mám mokrou ponožku a skvrnu na zdi.

Albert si totiž ovečku občas přinese v zubech do misky s vodou a tam ji chvíli loví a pak ji vynese a nechá škodolibě ležet. Čekáme na Elišku, až do ní zase kopne nebo na ní šlápne.

Takhle ji namočil už nesčetněkrát, alespoň dvakrát do měsíce.