onaja

onaja

čtvrtek 14. února 2008

Město, kde se spí..

První měsíc roku 2008 uplynul a já nastoupila do nového zaměstnání a zkrátila si řetěz a prodloužila den o .. no aspoň dvě hodiny..

Nová práce splnila až překročila mé očekávání. Vplula jsem do ní celou svou myslí, trochu netečně, protože si zároveň dělám řidičák. Hlava se mi otevřela jako ořech a já do sebe nasávám informace a jména. Novinky. Muži se dělí na ženaté a svobodné. Ženy na mladší a starší. S tykaním se začíná vyčkávat na mne.. Doba, kdy jsem všude byla nejmladší je pryč nenávratně. Dokonce i moje nová kadeřnice "B" je o víc než 5 let mladší než já.. 

Všechno je tady v Litoměřicích a Ústí o dvě hodiny kratší nebo o dvě doby víc pomalejší. Kolem silnice, která mě vede do práce, posedají havrani, velcí černí ptáci. Během páté až šesté utichá cvrkot ptačí i lidský.. Ale jak to všechno u mně začíná?

Mám pořád hlad, snídám před osmou, obědvám v jednáct, slupnu malou svačinu ve tři, v šest mě hlady bolí žaludek. Před autoškolou se chodím domů navečeřet (sebe a kocoura). Usínám natolik dřív před půlnocí, že jsem i pyšná, protože jen vzácně se stane, že spím méně než šest hodin.

Dokonce úprava mých vlasů se musí objednávat na čtvrtou, protože v šest se přece odchází z práce!