onaja

onaja

pátek 14. dubna 2006

Studium cizích jazyků

a pak, že to nejde


K práci u Skřivánka je jedna z výhod, že Vám zaměstnavatel přispívá na jazykové kurzy.
V Ústí jsem využívala možnosti individuální výuky angličtiny.
Navázat bych chtěla i v Praze.


Rozhodla jsem se však přibrat si k angličtině (kterou žvatlají už i batolata v plínkách dívaje se na reklamu) něco zcela mimo "hlavní proud". Zcela mimo "IN" jazyky.

Kdo mi nevěřil, teď věřit musí.

Od úterka začínám s výukou chorvatského jazyka! Těším se jako jsem se těšila v šesti letech do první třídy.

Už vím, že budu mít výuku 1x týdně 90 minut a že mě vyučovat paní, která vystudovala filozofickou fakultu se zaměřením na chorvatštinu. Co řeknu lektorce až se mě zeptá, proč .. proč se vlastně o tento jazyk zajímám?

U moře v Chorvatsku jsem byla 2x. A pokaždé se mi tam moc líbilo. Líbí se mi jejich jazyk. Něco jako rusko-slovensko-polské nářečí češtiny. Moc ráda vzpomínám na krajinu s bílými skálami, pastvinami, na stavby, byzantskou historii. Ráda bych si přečetla po internetu chorvatské stránky a taky se domluvila, až tam zas pojedu.

Nu, něco již umím, že :) Třeba poděkovat, pozdravit, zeptat se kolik to stojí, chléb, jídlo, pití :)

Jak můžete vidět, už se mi do chorvatštiny zbláznily i rubriky na blogu a snaží se přizpůsobit podle toho, co našly ve slovníku.

Když jsem posledně přijela k moři, podívala jsem se do dáli, nasála vzduch, opřela se rukama o boky a zcela jasně jsem se zeptala: "Proč tu nežiju?" Pracovat můžu i tady, ne?

Kdo ví? Nejdřív Ústí, pak Praha, pak..